Mokoš

Slovanská Bohyně Mokoš (Mokoša, Mokuša, Mukus, Mogast) představuje vlhkou úrodnou zemi a velkou Matku. Její jméno je zřejmě odvozeno od kořene „mok-“ (mokrý), ale existují i názory odvozující je od spojení „koš“ (osud) a „mot-“ (motat, navíjet), což souvisí s posláním Mokoše též coby patronky přadlen. Tuto Bohyni zde zmiňujeme proto, že je to Bohyně Matka v podobě, která je kulturně nejbližší našemu jazyku a slovanské kultuře.


Socha bohyně Mokoš, kterou u Mokošína vztyčilo společenství Rodná víra

Její kult je dokladován především v ruském náboženském okruhu v ruském písemnictví. Najdeme ji v Povesti vremennych leť, kde je zmiňována jako jedna z model knížete Vladimíra (Nestorův Letopis ruský) a objevuje se též ve spise Slovo nekojego christoljubca jako jedno z Božstev, které je uctíváno pohany a kterému jsou přinášeny oběti. V křesťanské éře se setkáváme s různými varováními před jejím kultem a to až do 16. století. Zajímavé je, že v těchto pozdějších zmínkách bývá často doprovázena vílami, což může také naznačovat její částečně magickou a (možná) lunární povahu.

Písemné prameny o této Bohyni nalézáme pouze na území Ruska. V ostatních částech slovanské (či dříve slovanské) Evropy nalézáme pouze jména míst, z nichž lze na kult Mokoše spekulativně usuzovat. Mimo ruskou oblast setkáváme také s Mukus na Rujáně a s Mogast v Horních Francích. V Čechách je s touto Bohyní spojováno především jméno obce Mokošín u Přelouče, kde rodnověrci vztyčili její krásnou dřevěnou sochu. V polském folklóru ji najdeme jako  Mokušu.

Je ochránkyní ovcí, Bohyní domova, předení, tkaní, plodnosti a úrodné země. Představuje Božskou Matku živitelku slovanského pantheonu a dárkyni života. Podle některých pověstí je manželkou Peruna a jiné legendy k ní přiřazují Svaroga.

Její hlavní svátek připadá na dny mezi 25. říjnem a 1. listopadem.

Jedním z připisovaných  atributů je roh hojnosti (B. A. Rybakov). Vzhledem k její povaze můžeme také k jejímu přivolání použít vůně spojené s vodou a lunou (myrha, vrba, vlčí mák, heřmánek, meduňka, růže, tymián). Z čarodějnických nástrojů k ní má nejblíže cauldron (kotel), který můžeme pro posílení efektu naplnit vodou a z tarotových karet k ní má nejblíže karta císařovny. Zřejmě díky její možné (avšak historicky nedoložené) měsíční korespondenci ji Jozef Karika spojuje s devátou sefirou Jesodu a tudíž číslem 9. Pro tuto povahu hovoří též fakt, že devítka je kromě jiného číslem symbolizujícím těhotenství (9 měsíců).

Použitá literatura

http://en.wikipedia.org/wiki/Mokosh

http://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2006011532

http://rodna-vira.wz.cz/panteon/mokos.htm

www.teachersparadise.com

Martin Pitro a Petr Vokáč: Bohové dávných slovanů (ISV nakladatelství 2002)

Jozef Karika: Slovanská magie (Vodnář 2003)

Scott Cunningham: Kompletní kniha kadidel, olejů a lektvarů (Fontána 2003)