Obecné informace pro hledající

Pro hledající – obecná část

Tato část stránek je určena především těm čtenářům, kteří hledají svou vlastní cestu, zajímá je pohanství, magie nebo obecně západní spiritualita či stará náboženství a náhodou narazili na tento web. Zároveň by tu ale měli najít pár informací také lidé, kteří se zajímají cíleně o tradici Wicca a vědí, že jednou v budoucnu by se rádi poohlédli po nějakém covenu. Tato stránka tu samozřejmě není proto, aby přesvědčila co nejvíce návštěvníků o tom, že zrovna Wicca je nejlepší a ostatní cesty nikam nevedou. Ve skutečnosti je tomu spíše naopak. V rámci současného pohanství má „hledající“ mnohem větší šanci, že odpověď na svou touhu po Bozích najde v jiných tradicích, například druidství, rodnověří nebo ásatrú. Wicca je totiž trochu jiná a vyhovuje spíše menšímu okruhu zájemců. Dá se ale také praktikovat samostatně, bez covenu, nikoliv jako tradice mystérií, ale jako náboženství. V této variantě hovoříme o eklektické wicce, případně samostatně praktikované wicce. Naší tradicí je inspirována právě celá řada takových směrů.

Hledající je pojem, který se používá v západní mystické tradici pro člověka, který hledá hlubší poznání. Někteří lidé celý život po něčem touží, hledají něco, co by je naplnilo, zodpovědělo některé otázky nejen intelektuálně, ale především v srdci a dosud to nenašli. Někdo má čarodějnictví v krvi a snaží se spojit se svými kořeny. Někdo se prostě narodí tak, že nemá pokoje, dokud se nestane knězem či jiným prostředníkem mezi světem Bohů a světem lidí. Snažíme se objevovat, pronikat pod povrch věcí, poznávat a nacházet a to nejen pouze slova na stránkách knih, ale také pravdy, kterých je možno se dotknout celou duší. Podstatné je, že pro hledající je tradice Wicca jednou z mnoha cest, nikoliv cestou jedinou. Je to nikdy nekončící cesta lemovaná otazníky, kde každá odpověď přestavuje další a další otázky. A i když nás Wicca zajímá, je velmi dobré přečíst si něco i o jiných směrech. Můžeme při tom samozřejmě narazit na internetové stránky nebo zbloudilé jedince, kteří mají potřebu tradici Wicca odsuzovat z toho či onoho důvodu, ale podobný balast si každý jistě dokáže odfiltrovat sám. Je třeba počítat s tím, že pohanská náboženství přitahují přibližně stejný podíl hloupých jako víceméně jakékoliv jiné oblasti lidského zájmu.

Lidé se k pohanství dostávají z různých stran a z různých důvodů. Stejně tak najdeme ve starých náboženstvích různé myšlenkové směry a proudy, které existují vedle sebe, každý je jiný, něčím ojedinělý, má jinou příchuť a přitahuje jiné lidi. Můžeme se setkat s keltským pohanstvím, germánskými kulty, druidstvím, jazyčnictvím (slovanstvím), čarodějnictvím, šamanismem, eklektickým pohanstvím, klasickou magií, přírodní magií a také s tradicí Wicca. Každý proud je svébytným a svým způsobem i unikátním přístupem a cestou. Není dobré je vzájemně zaměňovat a obvykle se nedoporučuje je ani příliš kombinovat, dokud nezjistíme, kde opravdu stojí naše srdce, co je spojeno s naší podstatou a čemu se okrajově věnujeme pouze pro momentální inspiraci. Pokud příliš brzy začneme kombinovat a ochutnávat třeba na veřejných rituálech od každé tradice něco, tak na jednu stranu sice získáme rozhled, ale také se takto můžeme potácet dalších deset let v jakémsi “generickém pohanství”, aniž bychom některé z pohanských náboženství skutečně internalizovali a srostli s ním.

Tradice Wicca by nicméně neměla být jako cesta vybírána náhodně a bez rozmyslu. Naprosté většině lidí totiž vyhovují tradice jiné. Je třeba si také uvědomit jednu důležitou skutečnost. Neexistují stránky, knihy nebo lidé, kteří by vám dali definitivní, úplně pravdivé, nezaujaté, vyčerpávající a veškeré potřebné informace. Takže pokud hledáte a toužíte, je třeba hodně číst a čerpat z různých zdrojů. Nelze například zůstat jen u těchto stránek. Nebo u našeho podcastu. Pokud vás nebaví číst, studovat, meditovat a přemýšlet, není potřeba se nadále zabývat jakoukoliv mystickou cestou, určitě ne Wiccou. Většina jiných pohanských (zejména více etnických) cest má ve svém základu spíše náboženskou nebo čistě sociální funkci a cokoliv navíc je na každém jednotlivci. Což není ani chyba, ani deficience a už vůbec to není z naší strany snaha se vykreslit jako nějak lepší. Náš coven má přátele i mezi následovníky ásatrú nebo rodnověří a ti říkají to samé.

Pokud hledáte cestu v tom, co je nám jako evropanům vlastní po krvi i po zemi, je třeba číst různé knihy z této oblasti s tématikou pohybující se od pohanství až k tradiční západní magii a samostatně třídit informace, utvářet si své vlastní názory a především pokud možno zdravým způsobem přemýšlet. Pokud jsme líní přemýšlet a samostatně zkoumat různá tvrzení, budete mít tendenci přijímat každou knihu jako by to byla jediná absolutní pravda. Tím pádem materiál, který vstřebáte ve vás nebude příliš působit a rozvíjet se a stane se nepotřebným harampádím. Duchovní zkušenost musí být živá. Důležitá je proto také rituální praxe. I když ještě nevíme, kterou cestou se vydat, je dobré občas Bohům obětovat nebo alespoň nějakým jednoduchým způsobem slavit sezónní svátky. Jsou to právě činy a obřadní praxe, z čeho se můžeme naučit nejvíc. Nepředstavujme si dvacet let praktikující jako naprosto osvícené bytosti, kteří dělají složité rituály a všechno vědí a nezabývají se jednoduchými věcmi. I my, kteří se zabýváme tradicí Wicca desítky let, taky občas zajdeme do lesa na nějaké pro nás významné místo a obětujeme Bohům jablko a pár oříšků. Zapálíme na chvíli třeba jen vonnou tyčinku na pařezu a řekneme pár improvizovaných slov, jak nás koho napadnou. “Bohové, přijměte naše oběti.” Nebo… “Velká Bohyně Matko, Rohatý Bože, přinášíme vám oběti.” Na chvíli jen zavřeme oči, spojíme se s místem a věnujeme Bohům pár myšlenek. Nebo lesním duchům. Nebo duchům studánek.

Eleanor Bone (1911 – 2001), jedna z velekněžek původního Gardnerova covenu, která následně zakládala další coveny na Britských ostrovech v průběhu 50. a 60. let. Právě od Eleanor Bone se odvozují nejpočetnější gardnerovské linie.

Pokud chcete poznat lidi, zajímavou příležitostí může být účast na konferenci BMWC, kde se setkávají lidé se zájmem o pohanství, přírodní magii atd., a to od začátečníků, přes zkušenější praktikující až po generačně starší kněžstvo v důchodovém věku.

Pokud budete číst, přemýšlet u toho a naslouchat odezvě vašeho srdce, dříve nebo později se vaše pozornost obrátí k některé z možných cest nebo si postupně začnete vytvářet svou vlastní. Nesnažte se nikam spěchat. Jak už jsme řekli, je třeba si u toho dávat malinko pozor na lidi. I mezi pohany jsou tací, kteří tíhnou k fanatismu nebo vymývání mozků a máme i obchodníky s duchovnem, u kterých se za desítky tisíc “neučíte” věci, které lze vyčíst z knížek a dojít si k nim samostatně. Potíž s předraženými ezo semináři je ta, že je mnohem těžší odlišit takto získanou duchovní zkušenost od vlastní projekce a vlastních přání. “Když jsem za to dal takové peníze, tak to ke mně určitě Bohové mluvili a když se cítím jako kněžka, tak za takový peníz, to by bylo, abych se jí nestala”. Zdravý rozum a intuice jsou tady dobrými rádci. Není také úplně dobré se hned vrhat do té či oné cesty jen proto, abyste co nejdříve mohli někam patřit. Čím informovanější a rozvážnější rozhodnutí uděláte, tím lépe pro vás. Myslíme si, že dobrá je vyvážená kombinace úsilí a přirozeného vývoje. Vždy vnímejme, co se nám děje v břiše. Pokud v nějakém prostředí cítíme, jak se nám to uvnitř kroutí a vnímáme nepohodlí, patrně to není dobré prostředí.

Pokud vás i přesto zajímá (a to platí pro kteroukoliv tradici), přečtěte toho ještě více a snažte se jít do hloubky. V odkazech najdete seznam literatury.

Přebal knihy od Vivianne Crowley. Podle nás je tato kniha tím nejlepším, co lze o Wicce přečíst. Autorka je nejen wiccanská velekněžka, ale také jungiánská psycholožka a nijak se tímto úhlem pohledu netají. Díky tomu však nabízí snadno pochopitelný, poctivý i otevřený pohled.

Konkrétně k Wicce

Pokud se vážně zabýváte myšlenkou na vstup do tradiční Wiccy (myšleno gardnerovské či alexandrijské), čtěte nejen knihy v češtině, ale hlavně doporučenou literaturu v angličtině. Wicca, pokud není nejsložitější, tak minimálně je jednou z nejsložitějších pohanských tradic a vyžaduje vnímavost, bystrost a také znalost angličtiny. Wicca je britská iniciační čarodějnická tradice. Obsahuje prvky britského folkloru a nese v sobě otisk britského způsobu uvažování. Navíc je to kněžská tradice. Z pohledu tradiční Wiccy je angličtina důležitá asi jako je znalost latiny důležitá pro kněžstvo římsko-katolické církve. Bez znalosti jazyka, ve kterém vzniklo sakrální drama představující mystérium, je cesta k hloubce zkušenosti velmi těžká. Nejlepší dostupná literatura navíc není z angličtiny přeložena do českého jazyka. Doposud nejlepší publikovanou knihou na toto téma je Wicca: A comprehesive guide to the Old Religion in the modern world od Vivianne Crowley.

V České republice existují dva coveny tradiční Wiccy. Jejich činnost byla zahájena přibližně ve stejnou dobu, cca okolo roku 2020. Pochází ze smíšené gardnerovsko-alexandrijské linie. Více se lze dočíst v sekci coven. Tradiční coveny také působí v blízkém okolí České Republiky, většina z nich má k nám nějaké rodinné vazby (ve wiccanském smyslu). Víme o covenech ve Vídni, nedaleko Mnichova (ostatně tradiční coveny jsou na mnoha místech Německa) a také v Polsku.

Vážným zájemcům umíme pomoci, pokud si najdou cestu a mají vůli. Angličtina a archaická angličtina jsou v mnoha covenech rituálními jazyky, proto je vhodné se jim do té doby věnovat, jak už jsme vysvětlili. Může to být na dlouho, ale to by nemělo odradit nikoho, kdo uvnitř cítí hluboké přesvědčení, že iniciaci potřebuje (známe i člověka, který se vypravil za covenem se slovníkem a když mluvil, tak v něm hledal). Ve Wicce je všechno na dlouho. To, že si někdo na vstup do tradice počká několik let není žádná výjimka a z pohledu wiccanského vnímání času (myšleno v kontextu duchovního vývoje) to není žádná doba. Wicca vznikala v době, kdy neexistovaly domácí počítače, sociální sítě ani jiné způsoby tzv. instantního uspokojení. Ani rok tradičního výcviku není z pohledu Wiccy žádná doba. Hovoříme samozřejmě o tom, jak se Wicca z našeho pohledu praktikovat má. Samozřejmě jako každá tradice má i Wicca své problematické oblasti a odstrašující příklady instantních či hromadných zasvěcení, různých urychlených třetích stupňů a jiných experimentů s ne úplně ideálními výsledky. Jsme toho názoru, že čas je na mystické duchovní cestě něco, co nelze ani obejít, ani podvést.

Nicméně než budete mít příležitost (a vězte, že pokud opravdu CHCETE, tak ona se objeví, pokud jste ochotní hledat) projít výcvikem, můžete strávit několik let studiem pohanství, mytologie, magie, astrologie, tarotu, run a celé řady dalších disciplín, které se budou hodit později. Zároveň se můžete věnovat různým metodám léčení či věštby nebo meditacím a praktikovat rituály samostatně. Když přemýšlíte o Wicce, přemýšlíte o cestě, která vás bude provázet po celý život. Možná i všechny další…

V knihách existuje celá řada hezkých obřadů, které si lze libovolně přizpůsobit vlastním potřebám a pomocí nichž můžete uctívat Bohy a postupně si zkoušet, jaké to je stát před jejich tváří a následovat staré stezky. Knihy Scotta Cunninghama, Raymonda Bucklanda nebo Ly de Angeles možná nemají příliš velkou vypovídající hodnotu o tradici Wicca, ale mohou být skvělým průvodcem v začátcích. V souvislosti s těmito knihami a obřady bychom rádi upozornili, že některé knihy hovoří o tzv. samozasvěcení. Je potřeba si uvědomit, že existují různé druhy zasvěcení, každý z nich vede k něčemu jinému a každý má určité podmínky, za nichž může proběhnout. Máte-li potřebu, neexistuje důvod, proč neudělat obřad samozasvěcení podle některé knihy a zasvětit tak svůj život Bohům a cestě. Rozhodně od toho nechceme odrazovat.

Nicméně není dost dobře možné uvést sebe sama do nějaké tradice, se kterou jste se nikdy nesetkali, a to přesto, že spousta knih tvrdí opak. Můžete si všimnout onoho jemného rozdílu v gramatice: Je možné zasvětit něco nebo někoho něčemu, tedy v třetím pádě. A je taky možné zasvětit někoho do něčeho, tedy v druhém pádě. Významově je to však propastný rozdíl. V prvním případě hovoříme o oddanosti určité cestě a v tom druhém o určité zkušenosti, určitém mystériu a uvedení do určité společnosti, která má jasně nastavená pravidla pro to, jak se stát jejím členem. Angličtina má tu výhodu, že pro tyto případy má dvě různá slova: dedication (zasvěcení něčeho něčemu) a initiation (zasvěcení jako proces zahájení transformace, v tomto kontextu pak zasvěcení někoho do něčeho). „Tajné společnosti“ patří k evropské historii po mnohá staletí a tímto způsobem fungovaly celou dobu. Wicca není žádnou výjimkou. Je tedy zřejmé, že zasvěcení sebe něčemu můžeme udělat vždy sami, stejně jako je zřejmé, že zasvětit nás do něčeho (například do tradice Wicca) může udělat jen někdo, kdo byl zasvěcen před námi, a to v souladu s pravidly uznávanými uvnitř dané tradice. Je to princip, který známe v západní mystické tradici naprosto běžně. Navíc prohlásit se za člena nějaké skupiny, kterou ani neznám, je minimálně neuctivé.

Na závěr je třeba zodpovědět přímo se nabízející otázku, jak poznat, že dotyčný do dané společnosti patří a že skutečně je součástí tradice Wicca a je oprávněn předávat tradici dále.

Zde je několik vodítek, jak poznat, že věci nejsou takové, jak se jeví:

Dotyčný „učitel“ není ani plnoletý. Do Wiccy jsou přijímání pouze lidé starší 18 let a učitelům ve Wicce je často třicet a více let.
Je velmi nevyrovnaný, má spoustu potíží, je dlouhodobě nezaměstnaný, nedbá o sebe, nebo je drogově závislý. Neexistuje, aby ve Wicce byla svěřena odpovědnost za jiné někomu, kdo není schopen zodpovídat za svůj vlastní život.
Pokud dotyčná skupina funguje více jako terapeutická skupina, kde se lidé vzájemně vyplakávají ze svých bolístek nebo funguje vedení terapeuticky ve vztahu k ostatním, patrně se nebude jednat o tradiční coven. V tradici Wicca jsme každý na svou vlastní “karmu” a od kněze/kněžky se předpokládá, že si své problémy umí řešit samostatně. Podobným toxickým dynamikám (např. dynamika rodič-dítě) se snažíme pokud možno vyhnout.
Učitel chce po vás peníze nebo jiné „protihodnoty“. Wiccanský učitel nefunguje jako učitel – toto slovo nepoužíváme a chceme po vás pouze to, abyste udělali svou práci, kterou za vás nikdo neudělá – tedy ochotu obětovat svému rozvoji energii a čas. Wicca je pohanské náboženství a tradice mystérií, která nefunguje byznysově a nemáme ani guru. Jsme v ní každý za sebe, tudíž v ní duchovně-finanční transakce nedává smysl.
Bude vás učit po internetu nebo bez předchozího osobního kontaktu. Tím myslíme různé tiktokové čarodějnice a podobné skupiny. Wicca takto předat nelze – není to ani pouhá teorie, ani internetový kurz. Wicca ve své podstatě ignoruje moderní trendy. Tradice je mnohem více než jen rituální texty a Kniha stínů
Nabízí zasvěcení na internetu nebo v časopisech. Případy, kdy se učitel takto propaguje jsou velmi vzácné a zasvěcení není nabízeno nikdy. Je to hledající, kdo musí požádat, ujít svou cestu a udělat svou vlastní práci.
Tvrdí, že Wicca je stará stovky (nebo tisíce, dosaďte si) let. Typicky takové ty různé kurzy, kde se moderní pohanství vydává za prastaré nebo skupiny, které nedohlédly dál, než k historickým omylům v populární literatuře.
Dopouští se pravopisných a gramatických chyb. Wiccani jsou často lidé vzdělaní a inteligentní. Bez inteligence a schopnosti zacházet s jazykem se touto cestou jít vůbec nedá.
Hovoří hodně o UFO, andělech, paranormálních jevech, esoterních liniích v krajině, převibrovávání míst, zakódovaných poselstvích v architektuře, o konspiračních teoriích a podobných věcech. Tohle už je úplný bizár.
Spojuje sexualitu s iniciací nebo rituální praxí. Největší red flag. Ani první ani druhý stupeň iniciace nemá sexuální podtext nebo symboliku a pokud jde o sexuální magii apod., tyto věci jsou omezeny na párovou praxi, typicky v partnerském prostředí. Ve wiccanském symbolickém systému není absolutně žádný důvod pro jakékoliv sexuální prvky v rámci iniciací ani pro nějaké orgie.

V případě pochybností lze kontaktovat autory těchto stránek. Tradiční Wicca je menší než jak se na první pohled zdá, je to svět sám pro sebe a lidé ve Wicce o sobě navzájem vědí a často se i osobně znají. Tato propojenost jde až tak daleko, že o wiccanech, kteří se do ČR na nějaký čas přistěhovali, jsme věděli ještě před tím, než tak učinili. Šance, že by nějaký wiccanský coven unikl pozornosti wiccanů v okolí, je nulová.