Zatímco o eklektické wicce v České republice o literaturu není nouze a k dispozici je celá řada překladů, Tradice Wicca je v dostupné literatuře v češtině prakticky nepopsaná. Tato literární poušť povědomí o tradiční Wicce neprospívá a dostupná literatura o eklektické wicce působí v tomto ohledu značně rozpačitě. Knihy Silver Raven Wolf tradici Wicca ignorují1, Bucklandova „Velká modrá“ na tradici Wicca odkazuje jen nepřímo2 a do třetice Scott Cunningham a jeho tématické knihy velkou měrou přispívají především k obecnému nepochopení tématu3.
Zda jsou to Bohové či osud, kdo má smysl pro ironii, se můžeme dohadovat a otázka je to v tomto kontextu na místě. Totiž, vlastně úplně první zahraniční překlad knihy věnující se tomto tématu je Čarodějství dnes od Stewarta Farrara, který vyšel v roce 1996 v nakladatelství Ivo Železný a který předběhl později vydávané knihy o eklektické wicce o několik roků4. Donedávna to byl současně jediný překlad knihy pojednávající o tradiční Wicce, navíc překlad originálu značně problematického, silně zatíženého nekritickým obdivem autora k Alexovi a Maxine Sandersovým.
V roce 2009 vyšel ještě překlad knihy Geralda Gardnera z roku 1954 pod názvem Moderní čarodějnictví5, nicméně pro poměrně nevalnou použitelnost této dávno překonané a nijak zvlášť užitečné knihy ji lze v zásadě pominout a konstatovat, že mezi léty 1996 a 2023 v České republice nevycházela použitelná zahraniční literatura o tradici Wicca. To je celých 27 let.
Tento stav vedl k postupnému vytěsnění českého okultního knižního trhu z povědomí i těch několika málo tradičních covenů, které v ČR jsou, a v zásadě lze říci, že členy tradice ovlivňuje dlouhodobě pouze zahraniční literatura. Ostatně máte-li k dispozici liturgii pouze v anglickém jazyce, začnete tíhnout k zahraniční literatuře, neboť přestanete spiritualitu přirozeně spojovat s mateřštinou. Proto jsme se o tak pro nás zásadní události jako je překlad knihy Thorn Mooneyové do češtiny dozvěděli vlastně úplnou náhodou ze sociálních sítí6, jinak by se nám patrně nikdy neobjevila na radaru. Jedná se o knihu Tradiční čarodějnictví a wicca: Průvodce hledajícího.7 V originále Traditional Wicca: A Seeker’s Guide.
Jedná se o současnou, velmi střízlivým a současně fundovaným jazykem psanou knihu o tradiční Wicce určenou pro pohanskou scénu ve Spojených státech. Kniha nepopisuje ani liturgii, ani praxi. Místo toho nabízí cestu k pochopení toho, čím je tradiční Wicca výjimečná, cestu k tomu, jak se sám sebe ptát, zda je tato cesta zajímavá a kde hledat cesty do tradice, na které dveře zaklepat a naopak čeho se při tom vyvarovat. V záplavě jalově napsaných publikací z 80. a 90. let minulého století se jedná o velmi osvěžující počin.
Nyní, když víme, čím je kniha z našeho pohledu výjimečná, podívejme se, jaká vlastně je a jak si nakladatelství Fontána poradilo s překladem a prezentací. Začneme tím později jmenovaným. Kniha je klasický „fontánovský“ paperback stejného formátu a pojetí jako jiné knihy z tohoto nakladatelství. Obálka je pojatá spíše civilně, což pěkně koresponduje s velmi lidským a věcným pojetí textu. Lze říci, že na pohled je česká verze přijatelná.
Podobně je na tom kvalita překladu, která se po většinu knihy pohybuje v akceptovatelných mezích. Patrně největším hříchem proti tradiční terminologii je překlad „Charge of the Goddess“ jako „Obvinění Bohyně“. A ačkoliv takový český ekvivalent musí bolet každého, kdo s tímto textem nějakým způsobem pracuje, dá se nad tím i přimhouřit oko, neboť objektivně vzato, překladatelé okultní literatury obvykle nemají vhled do specifických kontextů wiccankého slovníku.
Významně horší práci na knize odvedl korektor, který zejména v závěrečné části knihy jakoby přestal číst a ponechal v textu překlepy a interpunkční chyby. Tuto skutečnost nicméně vyvažuje celková vysoká kvalita textu, která je dána zejména překládaným originálem. Čímž se dostáváme k samotnému obsahu. A ten rozhodně stojí za pozornost.
Především tedy před úvodní kapitolou Jiný druh wiccy musím smeknout. Nespočítal bych asi přednášky, články nebo diskuze s ostatními pohany, v nichž jsem se snažil popsat, čím je tradice Wicca specifická. Nikoliv snad horší nebo lepší, ale prostě zásadním způsobem odlišná. A vzhledem k všeobecnému povědomí o tématu musím konstatovat, že se to moc nedaří. Zmíněná kapitola popisuje celou věc z trochu jiného úhlu a autorka si v ní vypomáhá velmi nápaditými analogiemi z běžného života. Téma je dále rozvinuto v kapitolách 2 až 6, které bych zhodnotil v podstatě jako nejkoherentnější a nejobsáhlejší popis základních rysů, hodnot a celkového charakteru tradice Wicca, který je v češtině aktuálně k dispozici. Domnívám se, že srozumitelností překoná jak Wiccu: První zasvěcení8 z roku 2005, tak i veškeré texty na stránkách české tradiční Wiccy, na nichž je zveřejněná tato recenze. Kdo si chce rozšířit všeobecný přehled o pohanských cestách, neměl by tyto kapitoly v žádném případě minout. Mně osobně asi nejvíce zasáhl popis tradice Wicca jako jakési širší spirituální rodiny a vysvětlení jedinečné „energie“ gardneriánského magického kruhu, kterou nelze napodobit prostým provedením textu a postupů z knih. Je v zásadě lhostejné, že několik málo detailů, zejména z kapitoly 2 věnované uspořádání covenů, není příliš relevantní pro linie rozšířené v kontinentální Evropě. Důležitý je celek, který se pěkně čte, je informativní, relativně přesný a obsahuje to podstatné.
Dále bych velice ocenil kapitolu 3, která je věnovaná iniciaci. Jedná se o téma ožehavé, těžko vysvětlitelné, způsobující navíc značná nedorozumění mezi pohany, wiccanským eklektickým hnutím a tradiční Wiccou. Autorka se kontroverzi tématu nijak nevyhýbá a vysvětluje celý koncept jak s pomocí běžných analogií, tak i za pomoci odkazů na zásadní literaturní díla o tématu z pera antropologů a etnografů 20. století. Demonstruje tak, že v pojetí tradiční Wiccy má iniciace mnohem blíže ke klanovým prahovým rituálům a ritualizovaného monomýtu, než k obvyklému pojetí coby dedikace nebo prostého přijetí do skupiny. Činí tak fundovaně a citlivě zároveň, současně rozptyluje veškeré pochybnosti o tom, zda se jedná o zásadní životní rozhodnutí s reálným dopadem na běžný život.
Čímž se dostáváme ke druhé půli knihy, která popisuje způsob, kterým si hledající obvykle prošlapávají cestičku ke covenům ve svém okolí. Tato část je samozřejmě poplatná prostředí, v němž vznikla, což jsou Spojené státy. Nicméně mezi Spojenými státy a Střední Evropou v dnešní době vlastně existují početné analogie a rozhodně se nejedná o irelevantní text. Svým způsobem se zde lze o uvažování v rámci tradice dozvědět více než v první části.
Čarodějnictví je praktické řemeslo. Tuto větu používám rád a z kapitol ve druhé půli knihy vyzařuje tato skutečnost měrou vrchovatou. Kniha projevuje svou aktuálnost mimo jiné tím, že přesně popisuje, co a jak hledat na internetu či sociálních sítích a současně nabádá potenciální adepty k hluboké a upřímné introspekci o tom, na jaké spirituální volání vlastně odpovídají. K rozjímání na toto téma mají sloužit zde uvedené otázky. Já bych zde ocitoval ty, které považuji za esenciální.
Co vás táhne k tradiční Wicce? Proč ze všech druhů čarodějnictví právě tento? Toto je zásadní otázka, kterou vám snad žádná jiná kniha nepoloží. A při tom je tak důležitá. Čarodějnictví má mnoho podob, forem a způsobů praxe. Proč zrovna tato cesta?
Je váš život stabilní? Je právě teď ten správný čas na obrovskou změnu? Tato otázka je, abych tak řekl, trefou do černého. Opět, nestává se, že knihy o Wicce pokládají tuto poněkud nepříjemnou otázku. Její důležitost ani nelze vyjádřit slovy.
Jako jakási nevyslovená myšlenka a červená nit se textem táhne pochopení toho, že tradice Wicca není žádná náborová organizace, která by aktivně hledala nové členy. V celém procesu je pouze jediná zásadní motivace, a tou je motivace hledajícího, která určuje vše. V této souvislosti zmíním jednu mimořádně zdařilou, až roztomilou část, v níž autorka s nonšalancí rozcupuje známé esoterické rčení „když je student připraven, objeví se učitel“. Zcela souzním se zde vyjádřeným názorem, že do východní spirituality si promítáme hlubokou moudrost prostě proto, že je z daleka a že jsme ovlivnění hnutím New Age.
Dalším pěkným odstavečkem, který popisuje celý proces, je úvodní část podkapitoly Umění úvodu. Dovolím si ocitovat.
Je to mnohem méně špionážní akce než si spousta lidí myslí. Žádný zakódovaný jazyk nebo tajná hádanka. Nemusíte v tichosti stát u někoho na prahu nebo být třikrát odmítnut, než vás vpustí dovnitř, Nepotřebujete znát žádné tajné potřesení rukou. Namísto toho potřebujete něco trochu vzácnějšího a hodnotnějšího: dobré způsoby.
Mooney Thorn, Tradiční čarodějnictví a wicca: Průvodce hledajícího. Fontána 2023
Ano, takto přímočaře uvažuje vedení většiny tradičních covenů.
Velmi názorně doplňuje tuto část popis dvojice nejčastějších chyb, kterých se dopouští většina lidí, kteří se rozhodnou kontaktovat tradiční coven. Autorka velmi trefně vysvětluje postoj lenosti („Co je to Wicca?“) a postoj nároku („Jak se stanu jednou z vás“), který způsobuje, že drtivá většina příchozí pošty, má-li dotyčný coven nějaký dostupný e-mail, putuje rovnou bez odpovědi do koše. Současně popisuje i postupy, které fungují, a vysvětluje proces z obou stran „barikády“.
Závěr knihy je věnován období po iniciaci. Jeho zásadní sdělení lze charakterizovat asi tak, že vlastně cesta Wiccy nemá být jednoduchá a rozhodně nikdo nic nikomu neslibuje ani nedluží. Ať chceme nebo ne, právě těm věcem a vnitřním tématům, kterým čelit nechceme, nakonec dříve nebo později čelit budeme. Tato část je až překvapivě seberozvojová, svým způsobem psychologická a vlastně naprosto obyčejná.
Závěrem bych konstatoval, že v České republice vyšla skutečně současná kniha, charakterem odpovídající první polovině 21. století, která je solidně napsaná, na nic si nehraje a je v našem prostředí jedinečná. Navzdory problematické prezentaci, na kterou jsme u nakladatelství Fontána dlouhodobě zvyklí, lze knihu doporučit. I když pro většinu, vlastně asi prakticky pro všechny čtenáře, nebude prakticky použitelná, nabízí jedinečný vhled do jedné z nejdůležitějších praktických stránek tradice Wicca, a to je proces hledání a z druhé strany k němu komplementární proces přijetí. Je proto jedinečným střípkem kvalitní informace v celkové mozaice vědomostí o současných pohanských náboženstvích.
Literatura
1. Raven Wolf Silver, Kniha stínů. Pragma 2018
2. Buckland Raymond, Velká učebnice čarodějnictví a magie. Pragma 2002
3. Cunningham Scott, Keltská přírodní magie. Fontána 2002
4. Farrar Stewart, Čarodějství dnes. Ivo Železný 1996
5. Gardner Gerald, Moderní čarodějnictví. Grada 2009
6. Runy, pohanství a ger. magie. https://www.facebook.com/groups/2767405503546497
7. Mooney Thorn, Tradiční čarodějnictví a wicca: Průvodce hledajícího. Fontána 2023
8. Achrer Jakub, Wicca: První zasvěcení, Volvox Globator 2005
