Frederic Lamond byl zasvěcen do Wiccy o svátku Imbolc v roce 1957 v přítomnosti Geralda Gardnera. Od smrti Doreen Valiente a Gene Williams je pravděpodobně nejdéle praktikujícím žijícím wiccanem. Nasal knihy Religion without Beliefs (1997) a Fifty Years of Wicca (2004). Pro čtenáře stránek Wicca.CZ poskytl v roce 2007 následující krátký rozhovor (vedl jej Jakub Achrer)
Frede, to musí být docela zajímavé sledovat jak se Wicca pomalu šíří po Evropě.
To rozhodně. Evidentně je částí náboženství budoucnosti…
Nevedeš si třeba seznam zemí, kde máme zasvěcence?
Tak to se obávám, že ne. Tyto záležitosti zcela nechávám na Pagan Federation International a na americké organizaci Covenant of the Goddess.
Je některá z těch zemí něčím charakteristická?
Třeba v některých gardneriánských větvých v Americe je silný rys fundamentalismu zaměřený na Knihu stínů. Ale naštěstí ne u všech.
Myslíš, že se Wicca od roku 1957 hodně vyvinula?
No… rozšířila se po celém světě a nejvíce samozřejmě ve Velké Británii a ve Spojených Státech. Během toho procesu nám taky ale zpovrchněla a stala se poněkud šablonovitou.
Troufnul by sis na malou extrapolaci a uhádnout, kde bude Wicca za dalších 50 let?
To nezáleží zdaleka jen dnešních praktikujících wiccanech. Záleží to především na tom, jaké výzvy se postaví západní společnosti jako celku. A taky zda budou ostatní lidé považovat Wiccu za cestu, která na tyto výzvy zná ty správné odpovědi.
Jsi znám jako jeden z posledních lidí, kteří se setkali s Geraldem tváří v tvář. Jaký byl?
Napsal jsem o tom celou jednu kapitolu ve své knize Fifty Years of Wicca. Byl skvělým starým mužem, kterého bylo velmi snadné si zamilovat, a který si získal oblibu mnohých, kdo ho znali. Ale byl to také šibal s neobyčejně kreativním přístupem k historickým faktům.
Setkal jsi se někdy s Doreen Valiente? Jaké to bylo?
Ano. Jednou jsem s ní dělal rituál těsně před tím než se její cesty s těmi Geraldovými rozešly. V pozdější době jsem se s ní setkal ještě jednou, když měla nějakou přednášku na konferenci Pohanské federace. Pamatuji se, že když jsem s ní byl v kruhu, zdála se mi před Geraldem nějak plachá a nesmělá. Nicméně bylo to těsně před tím rozchodem…
Vím, že jsi strávil nějaký čas v USA ve Filadelfii. Co myslíš, že by Gerald řekl na to, jakým způsobem odvedl svou práci Raymond Buckland a jak uvedl Wiccu do USA?
Ve Filadelfii jsem byl pouze jeden rok a to v letech 1970 až 1971. Nějaký čas jsem později přebýval v San Franciscu, to bylo v letech 1987 a 1989. Ameriku jsem ještě párkrát navštívil, ale vždy jen na krátký čas. Myslím si, že Gerald by byl potěšen způsobem, kterým Raymond Buckland uvedl do USA gardnerovskou Wiccu. Myslím si, že by nebyl nijak kritický k odlišnostem v přístupu. Nicméně pokud vím, tak Raymondova žena Rosalinda měla na tamní gardnerovskou tradici daleko větší vliv než on.
Existují nějaké rozdíly mezi Amerikou a Evropou pokud jde o význam Wiccy a o způsob, kterým nás vidí veřejnost?
Rozhodně ano.
Tak především slovo Wicca se v Americe používá jako eufemismus pro čarodějnictví, zatímco ve většině evropských zemí představuje iniciační cestu mystérií zpopularizovanou Geraldem Gardnerem. Nebo třeba v Německu má také trochu jiný význam: Náboženství uctívající Bohyni, ať už iniciační (esoterické) či exoterické. Slovo Heide bylo přisvojeno severským odinistickým hnutím.
Praxe se samozřejmě hodně různí a to bez ohledu na to, zda hovoříme o Spojených státech nebo o Evropě. Je to tím, že každý coven je autonomní. Nicméně některé coveny v Americe jsou velice ortodoxní z hlediska praxe a vylučují jakékoliv úpravy rituálů a invence.
Obecný názor na Wiccu se u veřejnosti o mnoho zlepšil na obou stranách Atlantiku. Je to zřejmě tím, že už se nesnažíme být tolik utajení, takže se toho ví více o tom, kdo jsme a co vlastně děláme. Křesťanští fundamentalisté nás samozřejmě stále ještě démonuizují, ale s výjimkou jihu Spojených států už to nikdo vážně nebere.
Vím, že teď žiješ a pracuješ s covenem v Rakousku. Jak se ti tam líbí?
Rakousko se mi líbí strašně moc. Alpy a Korutanská jezera mi připomínají dobu mého mládí ve Švýcarsku. Rakušani jsou velmi přátelští a mnohem víc v pohodě než němci. Vypadají zdravěji a ženy jsou tu krásnější než v Anglii.
Poskytuje váš coven výcvik?
Používáme různé druhy praktických zkoušek a praxi tak, jak mi byla předána. Nevyučujeme formální teorii tak jako v jiných covenech.
Byl jsi někdy v Praze?
Narodil jsem se v Praze. Nicméně mí rodiče odstěhovali do Berlína, když mi bylo šest měsíců. V Praze jsem pak žil nějakých osmnáct měsíců. To bylo v Dejvicích, abych byl úplně přesný. Byla to léta 1965 až 1967. Vedl jsem tým podpory pro anglické počítače, které se prodávaly Českým drahám a ostravským ocelárnám. Taky jsem několikrát navštívil Prahu v letech 1992 a 1997. Myslím si, že je to nejkrásnější město vůbec. Má obrovské štěstí, že nebylo zničeno druhou světovou válkou a taky že uniklo bezvýraznému komerčnímu rozvoji, který zničil mnoho jiných evropských center. Lidé jsou u vás velmi přátelští a kultivovaní, ale pořád trochu trpí depresí z komunismu.
Vím, že taky pracuješ pro PFI…
Byl jsem členem Pohanské federace ve Velké Británii od osmdesátých let a automaticky jsem se stal členem PFI, když jsem se přestěhoval do Rakouska v devadesátém čtvrtém. Ale s výjimkou občasných přednášek na konferencích jsem vlastně nikdy pro PFI nepracoval. Rozhodně ne tak, jako pro PFI pracuje Morgana.
Co si myslíš o fenoménu tzv. “samostatné Wiccy” nebo “eklektické Wiccy”?
Tyto termíny se používají pouze v Americe, kde jsou Wicca a čarodějnictví synonyma. V Evropě hovoříme spíše o samostatném čarodějnictví (hedgewitchcraft) a eklektickém čarodějnictví. Toto jsou naprosto právoplatné a dobré cesty pro ty, kteří raději pracují sami a sami si vytvářejí své vlastní obřady. Nicméně Wicca je něco jiného, je to určitá forma čarodějnictví, která je založená na struktuře covenů.
Co by jsi vzkázal českým hledajícím a celému pohanskému společenství?
Buďte tvořiví a vypracujte si rituální praxi, která pro vás bude nejlíp fungovat. Praktikujte magii pro vás tím nejefektivnějším způsobem. Zajímejte se také o venkovské čarodějnictví. Je možné, že v některých oblastech Čech se zbytky stále ještě najdou….
[…] Fred Lamond. (pozn. Achrerová – žil i v Čechách a Rakousku kde zemřel, rozhovor s ním zde) Když jsme si spolu o Geraldovi psali, řekl […]