Teorie z pohledu čarodějnictví
Magii bychom mohli pro potřeby Wiccy definovat jako umění způsobit změnu v souladu s naší vůlí a to takovým způsobem, který není uspokojivě vysvětlitelný na základě současných vědeckých poznatků. Přestože je to definice velmi zjednodušená a z hlediska celé západní okultní tradice značně nepřesná, v čarodějnictví s ní určitě vystačíme.
O čarodějnicích se odjakživa tradovalo, že vládnou nadpřirozenými silami. Je to právě tento aspekt tradice, který se dostal také do povědomí společnosti. Pod pojmem čarodějnice nebo čaroděj si mnoho lidí představí osoby schopné připravovat zázračné směsi bylin a lektvarů a vybavené nadpřirozenými dovednostmi. Tady však potřeba se trochu vrátit do reality a předeslat, že magie pouze nějakým způsobem zasahuje do přirozeného řádu věcí a její účinky se často projevují až s určitým časovým odstupem.
Je také pravda, že někteří lidé přicházejí ke starému učení jako čarodějnice neobyčejně nadané už od přírody, ale většina z nás se naučí rozvoji magických a věšteckých schopností postupným výcvikem.
Lidé se někdy ptají, zda magie funguje. Na to lze říci jedině to, že magie sice funguje, ale ne vždycky, všude a za všech podmínek. Každá magická operace, kterou děláme, je jako bychom pokaždé hráli trochu jinou hru s jinými pravidly a jiným obsazením. Náš úspěch bude vždycky záviset na síle různých protichůdných vlivů a na velké škále dalších okolností. Magii také do značné míry ovlivňují různé astrologické vlivy.
Do výsledku se také rozhodujícím způsobem promítá vůle ostatních lidských bytostí, kterých se situace týká, a zejména pak osob, pro které pracujeme.
O magii je napsána spousta knih a nelze ji popsat jednoduše na jedné internetové stránce. V našem pojetí je to nejčastěji práce s vnitřními obrazy. Jejím účelem je uskutečnit požadovanou změnu, ať už v psychické nebo v materiální rovině. Tato práce vyžaduje vysokou schopnost vizualizace a koncentrace. Důležitým poznatkem je skutečnost, že se jedná o práci obousměrnou. Což znamená, že můžeme pomocí vnitřních obrazů ovlivňovat skutečnosti, které se ještě neprojevily, a zároveň můžeme umožnit těmto skutečnostem, aby ovlivňovaly naše vnitřní obrazy. Aktivní a projektivní působení se potom obvykle nazývá magie. Pasivní přijímání se pak nazývá věštění nebo jasnovidectví. Důležitý je poznatek, že v konečném důsledku se jedná o dvě strany téže mince, tedy o interakci s neviditelným světem Bohů, duchů, živlů, předků apod.
Základem magického chápání reality je poznatek, že skutečnost je mnohem plastičtější a tvárnější, než jak nás učili ve škole. Fyzická realita je úzce spjata se způsobem, jakým ji vnímáme. Ačkoliv čarodějnictví obvykle nepovažuje reálný svět za iluzi, je třeba zároveň konstatovat, že skutečnost, kterou vidíme, slyšíme a cítíme, do velké míry vytváříme my sami.
Magie a čarodějnictví staví na celistvém vidění světa, ve kterém neexistuje přesná hranice mezi hmotou a skrytou skutečností. Zároveň se v magii uplatňuje dávno známí princip synchronicity nebo-li vzájemné souvztažnosti jevů. Evropské čarodějnictví totiž (stejně jako většina ostatních přírodních tradic) nechápe vesmír jako soubor navzájem oddělených a nezávislých objektů, ale jako celek, který je neustále v pohybu a kde všechno souvisí se vším. I nepatrná změna v malém měřítku (například ve skryté oblasti příčin) může způsobit analogickou změnu ve velkém v okamžiku, kdy se odpovídající analogie protnou. Současně každá věc má i svůj ekvivalent v neviditelné realitě, svou duši a nějakou kvalitu, kterou lze vyjádřit symbolem. V této souvisloti je někdy zmiňován axiom, který pochází ze známé knihy Corpus Hermeticum, jejímž autorem je mýtická postava Herma Trismegista. Jsou to úvodní slova Smaragdové desky, která ve volném překladu říkají:
Jest pravdivé, jest skutečné,
že to, co je nahoře, je jako to, co je dole,
a co je dole, je jako to, co je nahoře,
aby dokonány byly divy jediné věci.
V prvních řádcích tohoto starého hermetického textu je mimo jiné obsažena i tato pravda, jejíž pochopení je nezbytné, abychom alespoň v nejzákladnějším pochopili princip magie coby způsobu propojení hmotné a duchovní reality. Energie, kterou vyšleme spolu s vnitřním obrazem žádané změny, totiž vytváří v neprojeveném světě novou příčinu a nepatrně tak mění směr, kterým se události vyvíjejí. Když děláme kužel síly a všechnu energii pak vrhneme pomocí vnitřního obrazu někam do kolektivního nevědomí, vytvoříme zárodek změny, který jen čeká na analogické obrazy a informace v realitě, aby se námi vložená energie mohla projevit. Obdobný proces se odehrává i v jiných magických technikách, když zapalujeme svíce, vážeme uzly na šňůře nebo vhazujeme naše přání v nějaké formě do plamenů či do vody. Stejné je to s různými praktikami přírodní magie, které známe i z lidových zvyků nebo od tzv. žítkovských bohyň.
Základním předpokladem úspěšné magie podle Wiccy je nicméně kromě symboliky také schopnost vizualizace a naprosté koncentrace, dovedná práce s energií, silný záměr a mlčení. Mlčení znamená, že není dobré mluvit o připravovaných nebo provedených magických rituálech s lidmi, kteří nebyli přítomni – záměr tím ztrácí na síle a jeho energie se rozptyluje.
Výsledek magie většinou nepřichází hned. Dění okolo nás jen nepatrně mění směr a tato změna bude patrná až postupem času, objeví-li se vhodné podmínky, aby se skrytá příčina mohla projevit na úrovni hmotné skutečnosti. Je to podobné jako s lidovými zvyky, které mají zajistit například plodnost, vláhu nebo dobrou úrodu. Kýžená změna se také neprojeví hned.
Při praktikování jednoduché přírodní, tzv. sympatetické magie můžeme snadno vystačit jen s vnitřním obrazem a s vhodnými slovy. Velmi obvyklé je znázornění situace za pomoci dalších nástrojů, kterými mohou být barevné svíce, kamínky, figurky, kresby nebo tzv. sigilia. Dobrou pomůckou je také šňůra, kdy při vázání uzlů doslova „vplétáme“ svůj záměr do jemného přediva příčin. Prvky jako kamínky, figurky nebo svíce většinou představují různé lidi, prvky nebo vlivy v systému, se kterým pracujeme.
Pokud chceme například okolo sebe vytvořit ochrannou bariéru a rozhodneme se využít svíčkové magie, použijeme např. jednu bílou svíci pro sebe, čtyři nebo třináct dalších bílých svící pro znázornění magické ochrany okolo nás, a dále stříbrnou a zlatou svíci pro znázornění Boha a Bohyně, z jejichž síly tato ochrana vychází. Světlo Boha a Bohyně pak zapálí kruh okolo nás a my si budeme představovat, jak se kolem tvoří ochranná zeď z bílého světla. Můžeme ale také použít jen jednu svíci a přes plamen vizualizovat ochranný kruh. Můžeme použít také zrcátka a ochranné kouzlo vložit do nich.
Při takové operaci, stejně jako u většiny ostatních, je nutné něco jiného říkat, něco jiného dělat, něco jiného si představovat a navíc dovedně pracovat s energií. Je to obvykle víc úkonů naráz. Magie je proto poměrně náročné na koordinaci a lze ji s trochou nadsázky přirovnat k řízení automobilu, při kterém musíme současně točit volantem, řadit a ještě sledovat značky a okolní provoz. Proto také někdy hovoříme o řemeslu či umění a Kniha stínů takto v některých částech o Wicce hovoří.
Věštba vs. magie
Jak jsme již zmínili, věštba a jasnovidectví jsou principiálně opačné procesy než je magie. Skutečnost, která se ještě neprojevila, nebo která se právě projevuje, či se dokonce projevila v minulosti, se může objevit jako vnitřní obraz během výkladu z karet nebo během snění. Platí zde obdobné zásady jako při používání magie. Tak jako pracuje sympatetická magie se symboly, používá řeč našeho podvědomí také svoje symboly, a to zásadně takové, kterým ne vždy rozumíme, ale které bezpochyby nějakým způsobem známe. Můžeme dokonce zahlédnout přesné obrazy skutečností, které se nám v brzké době doopravdy stanou. To, že k takovým jevům občas dochází, je všeobecně známý fakt. Jedním z úkolů čarodějnictví je tyto procesy podporovat, rozvíjet a integrovat do celkového rozvoje osobnosti. Není úplně jasné, jak to funguje, ale podstatné je, že to fungovat může a také se tak děje.
Podobně jako v magii závisí úspěch i na působení jiných sil, zejména těch protikladných, platí i pro divinaci určité omezení, co se týká přesnosti výkladu. Je důležité si uvědomit, že magie i divinace pracují s trendy, kterými se události ubírají. S pomocí magie tedy trendy vytváříme prostřednictvím vnitřních obrazů a s pomocí divinace umožňujeme našemu podvědomí, aby již existující trendy promítlo do našich vnitřních obrazů. Jakmile jednou tyto trendy známe, můžeme s nimi začít aktivně pracovat a to dokonce i takovým způsobem, že se nakonec v realitě vůbec neprojeví. V tom koneckonců spočívá hlavní smysl divinace. S její pomocí můžeme odhalit existující příčiny a s pomocí magie je pak můžeme změnit tím, že staré trendy odstraníme a vytvoříme nové – čím více energie do nich vložíme, tím silněji se budou projevovat. Nejčastěji ale k něčemu takovému magii vůbec nepotřebujeme. Když jsme si vědomi možných nástrah nebo událostí předem, např. na základě výkladu karet nebo snu, můžeme se podle nich zařídit, vyhnout se problémům a z dané situace vytěžit co nejvíce. Věštba neznamená fatalismus. Spíš je to svého druhu poradenství od Bohů.
Tolik k principu. Na tomto místě bychom jen krátce odbočili k vymezení pojmů. Většina lidí hovoří o jasnovidectví právě v souvislosti se samovolným jevem, během kterého spatřujeme obrazy něčeho, co se děje na jiném místě a v jiném čase. Přitom také platí, že k tomu nepotřebujeme žádné další nástroje, jako je tarot nebo křišťálová koule. Obrazy navíc mohou přicházet nejen ve formě zrakového vjemu, ale také jako zvuk nebo i jiné projevy vnitřních smyslů.
Věštění je naopak zcela cílená technika, která používá různé důmyslné spouštěcí mechanismy. Tím mohou být právě tarotové, ale i jiné vykládací karty, čajové lístky, runy, stébla trávy, pohyb ptáků na obloze, atd. Analytická mysl je pak natolik zaměstnána interpretací výkladu, že se může projevit intuitivní část mysli a najednou spatříme jasný obraz vztahu mezi skutečnostmi, který už na kartách není namalován a pochytili jsme jej odněkud „zvenčí“, ať už jako nečekanou asociaci nebo zvláštní inspiraci.
V kartách můžeme vidět i spoustu dalších významů a asociací, které se v knihách nedočteme, a ve výkladech se nám budou postupně objevovat vztahy či „pocity“ mezi kartami, na které jsme nepřišli rozumem. Mohou to být jen jakási zachvění, záblesky, obrysy, cokoliv.
Pro čaroděje není až tolik směrodatné, jak přesně se tyto děje odehrávají, jako spíš to, že se dějí a že fungují. Je důležité znát základy, abychom věděli co děláme, ale dopodrobna tyto procesy po teoretické stránce znát nemusíme.
Pozitivní a negativní magie
Dělení magie na pozitivní a negativní je v podstatě přesnější označení pro to, čemu se někdy říká „bílá“ a „černá“ magie. Většina lidí intuitivně či rozumově chápe, že dávat k magii přízviska podle barev a kreslit mezi nimi dělící čáru, je nesmysl. Označení „pozitivní“ a „negativní“ magie je v podstatě stejně relativní jako přívlastky vycházející z barevné symboliky, ale o něco lépe odpovídají skutečnosti.
Občas se ale tato slova zkrátka používají pro různé přístupy k magii. Někdy nezbývá nic jiného, než se uchýlit k použití sice zjednodušeného, ale přesto velmi praktického komunikačního prostředku. Chceme-li odlišit zodpovědné a rozumné zacházení s magií od nezodpovědného a krátkozrakého zacházení, mohou se tato označení hodit, avšak nesmíme zapomínat, že odkazují spíše na způsob použití magie než na její podstatu. Dobro a zlo nejsou koncepty, které v pohanských tradicích fungují a pro Wiccu to platí také. Magie je jen jedna.
Sílu magie pak můžeme použít ku prospěchu svému a svému okolí a to tak, abychom nikomu neublížili a abychom nezasahovali do vůle ostatních. Záleží ale vždy na situaci. Je-li třeba se bránit, potom se čarodějnice brání. Wiccan rede v tomto kontextu nelze interpretovat křesťanským, tedy doslovným způsobem. Je to poučka, nikoliv zákon. Magie proto vyžaduje pečlivé promyšlení toho, co děláme a zhodnocení všech možných dopadů. Výsledky magické práce mají tendenci se uskutečňovat co nejjednodušším a nejpřímějším způsobem, který odpovídá tomu, co jsme formulovali jako cíl a jaký vnitřní obraz jsme použili. Proto pokud například pracujeme na řešení určitého problému, musíme znát co nejvíce pravdivých informací, abychom provedli kouzlo co nejpřesněji a nenechali v něm žádný prostor pro nežádoucí manifestaci výsledku. Bohové dokáží být někdy až zlomyslně doslovní.
Negativní nebo černá magie jsou podivná slova. Lze je chápat jako použití magie, které jakoukoliv zodpovědnost nebo promyšlenost záměru ignoruje a odmítá. Dá se to zdůvodnit alibismem všeho druhu, nicméně zákon příčiny a následku obvykle nedává mnoho prostoru pro vyjednávání. Černá magie by se tedy měla jmenovat spíše hloupá magie. Neetického jednání se totiž můžeme dopouštět úmyslně a zcela vědomě, ale také neúmyslně, z hlouposti a prostým nedomyšlením důsledků. Nemusí to být jen tím, že nosíme černou a hrajeme si na “temné”. Pokud v této souvislosti hovoříme o etickém jednání, nemáme na mysli nějaký rigidní systém pravidel, ale pouhé použití zdravého rozumu a logického uvažování. Veškeré použití magie má totiž efekt nejen na uskutečnění záměru, ale především také na toho, kdo se o něj snaží.
Jakmile si na úrovních, které leží za hranicemi hmoty, do něčeho ošklivého namočíme ruce, už se toho potom docela těžko zbavuje. Lepkavá vlákna se potáhnou za námi a mohou nám způsobit nejeden problém, a to od špatných snů, depresí až po psychické poruchy, drogové závislosti či posedlosti. Což není teorie, ale praxe, kterou jsme bohužel za ta léta pozorovali i v našem okolí. V lidové slovesnosti tuto pravdu nejlépe popisuje poučka “S čím kdo zachází, tím také schází.”
Konstruktivní a destruktivní magie
Tyto pojmy na rozdíl od předchozích dvou neodkazují na uvážlivost či ignoraci při praktikování magie, ale spíš na způsob, kterým se snažíme výsledku dosáhnout. Jak už název napovídá, konstruktivní magie znamená, že něco nového vytváříme. Destruktivní magie pak pochopitelně znamená pravý opak. Snažíme se ukončit existenci nějakého jevu, problému nebo překážky. Je to způsob použití magie, který při promyšlení důsledků, může přinést zúčastněným osobám užitek.
Typicky konstruktivním použitím magie je léčení nemocí (dodávání síly), nalezení vhodného partnera, získání peněz nebo nějakého předmětu apod. Jak si ukážeme dále, konstruktivní magii obvykle praktikujeme za přibývajícího měsíce.
Destruktivní magie je pravým opakem – může se jednat o odstranění překážek, zlozvyku nebo bolesti (Tady pozor na přesnou formulaci! Nesmíme zapomenout, že bolest může odstranit také smrt, což jistě není žádoucí výsledek, přesto že může dokonale odpovídat nepromyšleně zformulovanému záměru.).
Pro velkou část účelů můžeme použít jak konstruktivní, tak destruktivní magii. Nedostatek peněz můžeme řešit odstraněním chudoby a jejích příčin. Neschopnost najít si partnera lze rovněž řešit dobře zváženým odstraněním překážek. Pro odstranění lenosti můžeme naopak zvolit kouzlo, které nám dá sílu a elán do života. Obvykle lze pro stejný výsledek použít obě dvě cesty, ale většinou bývá jedna z nich schůdnější. Která to je, to záleží na situaci a zralé úvaze.
Tradiční a přírodní magie
Čarodějnictví není zdaleka jediným oborem, který magii využívá a jeho přístup je pouze jedním z několika jiných přístupů. Velká část základní čarodějnické magie lze zařadit do magie přírodní, která využívá energetický koncept magie, často zkombinovaný s konceptem psychologickým. Tyto dva pojmy jsou podrobně vysvětleny v knize Magie od Josefa Veselého na str. 22 až 24.35 Základní způsob chápání přírodní magie či magie čarodějnictví je popsán v jedné z předchozích podkapitol.
Jako čarodějové a čarodějnice bychom ale měli vědět, že nejsme jedinými kdo se magii věnuje a že jsme součástí celého západního okultního hnutí, které je nesmírně rozmanité. Měli bychom chápat čarodějnictví v kontextu celé magické tradice Evropy a snažit se pochopit spojitosti s klasickými hermetickými naukami. Tím se dostávám k tomu, co jsem v názvu uvedl jako tradiční magii, a co je nejčastěji označováno jako magie ceremoniální, hermetická, evokační atd. Tyto jednotlivé pojmy samozřejmě nejsou navzájem zaměnitelné, ale často se podobně používají a často se jimi souhrnně označuje cesta lidí, kteří si říkají mágové.
Přístupy mágů jsou individualistické a liší mezi jednotlivci natolik, že pro cestu mágů prostě nelze zvolit jednoznačný souhrnný pojem a slovo „tradiční magie“ jsem zvolil jako čistě pracovní název pro účely těchto stránek. Z hlediska Wiccy je důležité především to, že nemá na magii patent a že je součástí většího celku, kterému někdy říkáme západní mystická tradice.
Těžko lze proto jednoznačně dělit osoby zabývající se okultismem na čaroděje a mágy a vlastně to nemá ani žádný smysl. Koneckonců lidé zabývající se těmito disciplínami delší domu nemají žádnou potřebu těchto hezky znějících nálepek. Lze se samozřejmě zařadit pod to či ono označení, ale ve skutečnosti existuje mnoho lidí, kteří používají techniky z obou oborů. Evropská duchovní tradice je spektrem pestrých barev, které se vzájemně mísí a plynule přecházejí jedna v druhou. Na jednom konci spektra je evropský šamanismus, který se postupně mísí s přírodní a lidovou magií. Dále je tu plynule navazující čarodějnictví i se svou ryze náboženskou dimenzí, které plynule přechází do rituálního čarodějnictví splývající s tradicí Wicca, která se pro změnu prolíná s druhou stranu spektra, na níž stojí tradiční hermetická magie. Hranice, které mezi ně klademe slouží pouze proto, abychom se mezi sebou domluvili a abychom byli schopni jasně vymezit těžiště své vlastní práce. Magie je koneckonců přítomna ve všech pohanských tradicích, pouze se ji tak neříká. Přípitky, tiché modlitby, invokace, věštby, to všechno jsou magické akty, které se běžně používají od rodnověří až po ásatrú a nedělá se kolem nich žádná velká věda. Takový obyčejný a lidový přístup možná služí kontaktu s nadpřirozenem ze všech nejlíp.
Komerční semináře na téma “magie peněz”
Na závěr nám ještě dovolte poznámku. Magie je disciplína spojená s mírou duchovního rozvoje. Předpokládá studium a práci na sobě. Je proto zbytečné platit za semináře na téma magie peněz. Kdyby totiž jejich autoři skutečně ovládali magii peněz, jak tvrdí, nemuse-li by pořádat o magii peněz draze placené semináře.
