Z prací Joe Petersona:
Manuskripty Šalamounových klíčů vykazují značnou rozdílnost v pojmenovávání rituálního nástroje, o kterém hovoříme, avšak nejstarší a také nejlepší latinské a italské rukopisy uvádějí název “artavus” (kapesní nůž). Anglické rukopisy (Sl. 3847) uvádějí “arthanus” nebo “arthany”. Francouzská verez uvádí “artave”, “arthane”, “arthame” nebo “athame”. Ostatní verze obsahují rovněž slovo “arctavus”. Rozdílnost je snadno odůvodnitelná: Artavus je středověký latinský termín, který se však nevyskytuje v příliš mnoha slovnících. Je popsán Du Cangem jako “malý nůž používaný pro ostření per na psaní.”
(“Cultellus acuendis calamis scriptorii”, Gall. Glossarium Mediae et Infimae Latinitatis, Band I, Graz-Austria, 1954, str. 410. Compare J.F. Niermeyer & C. Van de Kieft, zrevidováno J.W.J. Burgesem, Mediae Latinitatis Lexicon Minus, Leiden, Brill, 2002, str. 82; R.E. Latham, Slovník středověké latiny z britských zdrojů, Londýn, 1975; R.E. Latham, Revidovaný slovník středověké latiny z britských a irských zdrojů, Londýn, 1965, str. 32.)
“Latham popsal etymologii tohoto termínu jako ne příliš zřetelnou, avšak Joan de Janua jej v díle Catholico odvozuje od “arto”, “artas”, atd. (“úzký”, “těsný”) (Du Cange Loc. Cit.)”
“V oddíle Šalamounových klíčů, o kterém hovoříme (v Mathersově původním zdroji pro překlad do angličtiny) se můžeme dočíst: “L’ Artave ou Faucille se fait de la même façon, comme aussi le Stilet, le Poignard, et la petite Lance…” (Artave nebo srp je vyroben stejným způsobem jako dýka…). Mathers tuto pasáž přeložil chybně jako “Šavle (obr. 63) A srp (obr. 64) JSOU vyrobeny stejným způsobem, tak jako dýka…” Z textu i kreseb je zcela zřejmé, že se tím zamýšlí jeden nástroj. Správnější znění založené na starších latinských a italských rukopisech je “Kapesní nůž je vyroben stejným způsobem jako dýka”. Mathers na jiném místě (Šalamounovy klíče II.9) překládá artavus jako “šavli” nebo “srp” (scimitar/sickle – pozn. překl.).”
“Gardner pravděpodobně převzal tento název ve verzi “athame” z modernějšího francouzského rukopisu – a to zřejmě prostřednictvím knihy z roku 1931 – Čarodějnictví, magie a alchymie od Grillota de Givryho.”
